(NE)těhotenský projektový speciál!

Zdravím vás moji milí, opět a .... zas? Ono to není až tak úplné "zas," protože co právě teď začínáte číst, na mém blogu (možná asi ani jinde) nebylo! Pojďme to nazvat jako jakýsi hodně originální TAG s osmi otázkami, na které odpovídám já a blogerka Debrisa, které tímto ještě jednou děkuji, že do toho se mnou šla. TAG se zaměřuje na těhotenství a věci s ním spojené. Já zastupuji tu "netěhotnou" část, Debrisa tu "těhotnou." Doufám, že si užijete čtení a že se vám náš projekt bude líbit!

Tento projekt mě napadl den po tom, co se mi zdál zvláštní sen. Zdálo se mi, že jsem těhotná. Měla jsem na sobě mé nové zelené šaty, hladila jsem si bříško a rodina mě obdivovala. Ráno po probuzení jsem měla pocit, že vím, jaké to je být těhotná. Že vím, jaké to je mít v sobě dítě. Celý den mě to doprovázelo, v obchodě jsem se koukala na dudlíky, oblečky,... Bylo to hodně zvláštní a hezké! 

A kdo je Debrisa? Pro ty, co ji neznají... Debrisa je úžasná blogerka, která se nebojí říct svůj názor a která ho ještě k tomu umí dokonalým způsobem podat. Abych vám pravdu řekla, měla jsem trošku strach z toho ji oslovit, protože její blog sleduji dlouho a přišlo mi úplně nereálné, aby někdo jako já spolupracoval zrovna s ní. Mimochodem, ta spolupráce byla výborná! ¨

www.debrisa.blog.cz                   instagram.com/debrisa/Určitě dejte follow, aby vám neunikly žádné novinky budoucí maminky! :)

1. otázka: Je večer, kolem 10 hodiny a máš strašnou chuť na něco sladkého. Co uděláš a proč?

Debrisa: Prostě půjdu a něco sladkého si udělám. Jak se znám, tak kdybych si něco sladkého nedala, tak bych snad nemohla ani usnout. Můj manžel si už tak nějak zvykl na to, že naše postel se stala malou noční jídelnou a nijak proto tomu neprotestuje. Naopak, často si dá něco dobrého se mnou. Dokonce minulý týden jsme kolem půl jedenácté dělali palačinky. Co na to říct, prostě jsme blázni. 

Já: Vzhledem k tomu, že to se mi stává normálně, tak vím naprosto přesně, co udělám. I když vím, že to není zdravé, tak půjdu do kuchyně a zjistím, co by se tak dalo spořádat. Většinou to ale dopadne tak, že nenajdu nic, co by mě uspokojilo. Holt jsem někdy prostě vybíravá, no. A vypozorovala jsem, že většinou večer, když usnu dřív, než přítel, tak ho chytne na něco chuť a sní něco beze mě! :D Vím, že to asi není účel, ale stává se to hodně často a je to zvláštní, když se ráno vzbudíte a vidíte na stole třeba prázdný kelímek od jogurtu, balíček od brambůrek, obal od čokoládových tyčinek. Proč ne.

2. otázka: Uvidíš ve zprávách, že někdo dal novorozeně do kontejneru (vím, strašné, ale bohužel se to stává). Jak budeš reagovat? 

Debrisa: Tak za tohle by si dotyčná nebo dotyčný zasloužili trest smrti (v některých případech je velká škoda, že jej zrušili). Přece moderní doba už nabízí tolik náhradních řešení od BabyBoxu po možnost se dítěte po porodu vzdát. Rozhodně si myslím, že je lepší dát dítě k adopci než ho doma třeba utopit v záchodě. Každý má právo na život a nikdo nemá právo mu jeho práva odsuzovat! 

Já: Tohle na mě hodně působí. Na zprávy se moc nedívám, a když si udělám ten čas a zapnu televizi Hovna, tak tam je to jen o tom, kdo koho zabil, kde se kdo ztratil, jak kdo dopadl u soudu. Takové celovečerní krimizprávy…A někdy tam i zahlídnete, že nějaká hyena porodila třeba dítě v autobuse a u zastávky jej vyhodí do kontejneru. Jako cože? Když se tohle dozvím, vyvolává to ve mně tolik emocí. Chci tomu miminku pomoct, i když vím, že to není v mé síle. Taky mám chuť tu hyenu najít a udělat jí něco tak strašného, jako udělala ona. Oko za oko, zub za zub. Dříve, v pradávných dobách, kdy neexistovaly moderní možnosti jako BabyBox, anonymní porod, adopce, to asi jinak nešlo. Ale dnes je to nehorázný čin, který by měl mít náležící trest.

3. otázka: Potkáš těhotnou ženu s cigaretou v ruce. Jaký máš na ni názor? 

Debrisa: Tohle je zrovna otázka, které jsem se trošku bála, ale zkusím to říct prostě tak, jak to vidím já. Vlastně jsem taky kuřačka a samozřejmě jsem s kouřením přestala, když jsem se dozvěděla, že jsem v jiném stavu. Bohužel, ten první měsíc jsem to nevěděla. No, a když jsem se to konečně dozvěděla, tak mě jakákoliv chuť na cigaretu opustila. Ono ani prostě nejde kouřit, když víte, že v sobě máte miminko, zvlášť teda v pozdější fázi těhotenství, když už cítíte nějaké ty pohyby. Na druhou stranu, pokud je žena opravdu silná kuřačka (20+ cigaret denně), tak chápu, že není jednoduché přestat. Měla by to alespoň omezit. Myslím si, že kdyby taková žena přestala kouřit ze dne na den, tak by se mola dostat do stresu a ten stres by se třeba mohl negativně přenést na miminko. Nechci tady nikoho obhajovat, ale podle mě fakt, že si zapálí za den třeba tři, je daleko menší zlo, než kdyby byla být nerudná a nervózní.

Já: Mám dědy, který je závislý na kouření. Kouří od třinácti let a cigaret za den vykouřil opravdu hodně. Bylo to rozhodně více, jako jedna krabička… Potom onemocněl, a když jsem viděla, co s kouření s člověkem může udělat, řekla jsem si, že si od toho budu držet odstup. Myslím, že si budu držet odstup od toho každodenního krabičkového kouření. Taky jsem viděla, co s ním dělalo, když musel být ze zdravotních důvodů bez cigarety. Řeknu vám, že byl nervózní jako sáňky v létě. Neustále. Na jeho psychiku to mělo záporný a velký vliv. Takže jsem toho názoru, že každá matka by měla vědět, co je pro ni a pro její dítě nejlepší. Je to její rozhodnutí. Ale jsem zásadně proti tomu, aby se matka nesnažila něco alespoň měnit k lepšímu. 

4. otázka: Co je lepší a proč? Když se dítě narodí v zimě nebo v létě? 

Debrisa: Každé roční období má, podle mě, svoje pro a proti. Abych byla upřímná, tak si myslím, že je to vlastně jedno, jestli se narodí mimčo v létě nebo v zimě. Je tomu třeba jenom přizpůsobit výbavičku. My třeba čekáme listopadové miminko a je dost pravděpodobné, že v listopadu bude první sníh, takže různé teplejší bodyčka a čepičky jsou v naší výbavičce úplně normální. Samozřejmostí je i zimní kombinézka a fusak do kočárku. Letní miminko možná fusak nepotřebuje, ale na druhé straně si myslím, že zase není na škodu miminko před vycházkou namazat opalovacím krémem a nasadit mu na hlavu nějakou lehčí čepičku. Takže ve výsledku si myslím, že je to vlastně úplně jedno, kdy se Vám mimčo narodí, protože tak jako tak Vás to zrujnuje. (Poslední věta byl vtip! :-D )

Já: Znám páry, co početí plánují tak, aby jejich děťátko mělo narozeniny v ten a v ten měsíc apod. Mně podobné plánování přijde úplně na nic, protože když se něco plánuje opravdu intenzivně, tak z toho taky nemusí nic sejít. Jeden z mých největších životních strachů je, že nebudu moct mít dítě. Nikdy nevíte. Takže mně by bylo úplně jedno, jestli budeme slavit narozeniny miminka spolu s Vánocemi nebo místo letní dovolené. Výbavička se holt bude muset podřídit :)

5. otázka: Jsi těhotná a tvůj manžel (partner) má neskutečnou chuť na sex. Jak zareaguješ

Debrisa: Pokud nejdete další den na kontrolu k lékaři a máte taky chuť, tak se milujte! Samozřejmě teď nemyslím praktiky alá padesát odstínu šedi, ale pokud máte úplně obyčejný sex, tak si myslím, že to nemůže snad nikomu uškodit. V prvních měsících mi to třeba pomáhalo zapomínat na tu nesnesitelnou bolest zad v oblasti kříže. V těch prvních třech měsících se může stát, že na to třeba nemáte chuť a rozhodně se nenechte do ničeho nutit. Když prostě řeknete ne, tak ne! Přes to nejede vlak. Avšak existují jiné praktiky, jak uspokojit svého náruživého partnera, tak proč třeba nezkusit něco jiného? Později druhý trimestr je v mnoha knihách označen jako ideální čas pro milování, takže se v jeho průběhu milujte, milujte a…. počkat….. milujte! Maličký problém může nastat později, až budete mít trošku větší bříško, ale zase radím experimentovat! Jo, ale že by zrovna u nás doma byl problém s odmítáním sexu, to se říct nedá :D

Já: Kdysi jsem četla články a diskuze o sexu v těhotenství, názory jiných zkušených žen a musím říct, že mě to příjemně překvapilo. Podle mého názoru musí mít sex v těhotenství zase jiný rozměr, než ten „běžný“ s partnerem. Taky si myslím, že to ženě může v mnoha případech pomoci, od bolestí a podobně. Vždyť je to tak i v normálním „netěhotném“ životě. Častokrát mi sex pomohl se zbavit bolesti hlavy, únavy… Takže výmluva „miláčku, dneska ne, bolí mě hlava“ není vůbec adekvátní! Sexu v těhotenství bych se nebránila, ale také bych se do něj nenutila. Takže jako v běžném životě.

6. otázka: Jaký máš názor na kojení na veřejnosti? Bráníš se tomu?

Debrisa: Myslím si, že kojení na veřejnosti zas takový problém není. Když má mimčo hlad, tak ho prostě nakrmím. Když člověk zadá do google vyhledávače slovo „kozy“, tak mu vyjede spousta odkazů na různé porno stránky nebo fotky s názornou ukázkou. Věřte, že ta ukázka nebudou zrovna obrázky farem. Raději, než bych nechala miminko plakat hladem, tak vypustím kozeny ven a nakrmím ho, navíc jde přes sebe přehodit plenku, takže jde vidět minimum. Samozřejmě existuje pár uchyláků, kteří se budou dívat, ale dnešní společnost je tak přežrána nahotou, že si myslím, že přítomnost kojící matky na lavičce v parku není nic pohoršujícího nebo špatného. Jo, kdyby miminko dostalo hlad v parku v zimě, tak nevím, nevím, jak by to bylo s tím kojením…

Já: Kojení na veřejnosti mi přijde naprosto přirozené a nepovažuji to za nic pohoršujícího. Podle mě v laktačním období ženy slovo „prsa“ nabírá úplně jiný význam. Z části těla přitahující vašeho partnera se mění v zdroj (v začátcích jediný) živin vašeho deťátka. Tudíž se na prsa kojících matek musíme tak dívat. Pokud to není matce nepříjemné, je to čistě její rozhodnutí a kdo to bere jako pohoršování, žije asi několik století před námi. 

7. otázka: Manžel (partner) nebude chtít být u porodu. Jak to vezmeš? 

Debrisa: Kdyby můj manžel nechtěl být u porodu, tak bych byla šťastná. Tak jak se některým tatínkům k porodu moc nechce, tak u nás doma je to přesně naopak. Naprosto přesně ví, že chce být semnou po celou dobu, ale na druhé straně respektuji jeho rozhodnutí. Nebudu předstírat, že bych třeba na sále byla raději sama a odeřvala bych si to bez svědků, ale třeba budu později ráda, že ho tam mám. Každopádně, bych tatínky bezpodmínečně nenutila k účasti. Pokud se na to necítí, tak bych ho vysloveně nenutila. Myslím, že dneska už jde k porodu vzít i maminku nebo blízkou kamarádku, takže kdyby se taťka bloknul a nechtěl jít, ale vy byste tam chtěli někoho mít, tak bych se zkusila zeptat právě jiného blízkého. Však taťka si užije i později.

Já: Upřímně, strašně moc si přeji, aby přítel byl u porodu. Předpokládám, že porod je souhrn bolesti, vzteku a bůhví čeho dalšího, ale také to považuji za něco výjimečného. Zrození nového člověka, první nádech deťátka, spoustu dalších (dojemných?) emocí. A myslím, že tohle by měli vidět oba rodiče, spolu, v ruce v rukou. Ale pokud by přítel vysloveně nechtěl, měl by strach, že by to nezvládl, nevidím důvod, proč ho do toho nutit. Na druhou stranu, nechci v tom být sama a moc bych chtěla, aby tam byl se mnou.

8. otázka: Co považuješ jako největší utrpení a naopak největší radost pro dítě?

Debrisa: Dítě musí být šťastné a musí cítit Vaší lásku. Podle mě, je právě láska a péče to nejkrásnější, co můžete dítěti dát. Není na světě nic horšího, než rodiče, kteří nemají svého potomka rádi. V takovém případě zůstává otázkou, proč si jej vůbec dělali. Ono to není ani o penězích. Dítě může mít tisíce hraček, ale když se nebude cítit milované, tak je to v háji. Důležité je udělat si na něj čas a ukázat mu, že ho máte rádi. Udělá něco dobře, tak ho pohladím, pochválím a popusinkuji. Když něco provede, tak ho nezmlátit, nekřičím, věřím, že všechno se dá řešit v klidu a uznávám politiku „něco za něco“. Abych to tak nějak solidně uzavřela, tak tam kde chybí láska a teplo rodinného krbu, tam nemůžou žít šťastné děti.

Já: V dnešní době hmotných statků si někdo může říct, že utrpení je, když dítě nemá svůj vlastní pokojíček (mimochodem, ten já jsem neměla do mých sedmi let),… Podle mě utrpení dítěte spočívá v tom, že necítí lásku svých rodičů. Že jej rodiče nepodporují a snaží se z něho mít robota, který poslechne na povel. Protože se naši rozvedli a vidím, co to s rodinou a zejména s mým mladším bráchem udělalo. Taťka od nás odešel v době, kdy si myslím, že by ho bratr nejvíce potřeboval. Proto usuzuji, že jedno z největších utrpení je rozvod. Radost jako taková by měla spočívat v maličkostech. Kdybyste viděli, jak můj nejmladší bráška dováděl, když jsem mu dělala bubliny bublifukem. To bylo radosti! Takže si myslím, že pokud budeme učit dítě se radovat z maličkostí, bude šťastné.

Při tomto projektu jsem byla překvapená, že naše názory se víceméně shodovaly. Jsem strašně ráda, že jsem mohla něco takového spolu s Debrisou vytvořit. Tímto jí popřeji hodně štěstí do života maminky, zdraví a samé hezké chvíle s rodinkou. Děkuji ☺

A co na projekt říkáte vy? Máte názory jako my, nebo se ty vaše od našich liší? Máte něco k tématu? Napište to!