úterý 10. listopadu 2015

Svatba není strastí, ale radostí

Moji milí, zdravím vás v tomto krásném podzimním večeru.
Kdysi jsme spolu s kamarády vedli rozhovor, ve kterém jsem našla námět na tento článek. Střetly se čtyři odlišné názory a já bych teď ráda obhájila ten svůj. Možná, že vás to téma některé překvapí, protože chápu, že ne každý na to v tak mladém věku myslí. Je třeba si uvědomit, že čas letí rychle, biologické hodiny tikají a co si budeme povídat, každá princezna najde svého prince a je jen jediné, co musí udělat, aby se z nich stal král s královnou... Svatba. Pojďme společně rozebrat, co to pro nás znamená (a jestli vůbec něco). Držte si klobouky, nevěsty závoje a pojďme na to!

Prvně se dostáváme k tomu, co sňatek pro člověka vlastně znamená. Jak se říká, sto lidí, sto chutí, a ani sňatek není výjimkou. Pojďme si teda představit situaci, kdy je šťastně zamilovaný pár, jsou spolu už pěknou řádku let a chtěli by udělat krok dál po cestě životem... Rozhodně bych se nepouštěla do něčeho takového, kdybychom s drahou polovičkou neměli společné bydlení a alespoň základ financí na to, aby něco jako svatba mohlo proběhnout. A kdybychom už měli v malíčku tyto záležitosti, tedy ty nejzákladnější, potom bych se pouštěla do větších akcí...

Setkala jsem se názorem, že by žena klidně mohla nakupovat věci na svatbu ještě před tím, než by byla zasnoubená. Tohle bych já asi nedokázala, nemyslím si, že bych měla "právo"nakupovat svatební věci, když vlastně nejsem ještě zasnoubená. Když pominu formální hledisko, tak ani pocitově bych to nemohla udělat, protože ještě nejsem "ta budoucí nevěsta." A navíc, má ruka by se nepyšnila zásnubním prstýnkem, takže bych vlastně ani neměla vstupenku do světa svatebních nákupů.


Za svůj život jsem měla tu čest navštívit čtyři svatby. Na té první jsem byla ještě dítko, a tak si dovolím ji vypustit a hodnotit ty tři následující. Většinou jsem měla pocit, že to krásné, co by s sebou svatba měla nést, je zapomenuto a spíše se řeší formální věci, to, aby to na lidi zapůsobilo co nejlépe, to, aby někdo někoho nepomluvil, prostě zmatek, zmatek, zmatek. A to mi je celkem líto, protože svatební den by měl především patřit novomanželům, nikoliv desítkám lidí, kteří jsou "jen" návštěvníci. Takže naše svatba by byla podle našich představ, ne podle představ lidí. Možná, že to nebude globální ideál, ale bude to náš ideál.

To víte, u nás na vesnicích s sebou svatba nese spíše starosti, než radosti. Cukroví se nepeče pro to, aby si měli svatebčané na čem pochutnat, ale pro to, aby se mohlo rozdat sousedům a aby si neřekli: "Aby jim něco neubylo, to když se vdávala naša Anča, dali sme jim dvě krabice, a šlivovicu taky." Ne, neříkám, že je to pravidlo, ale z hodně svateb mám takový pocit...

Moc by mě zajímalo, jestli se po sňatku něco změní. A jestli ano, jaká změna to bude? Myslím, že se určitě musí něco změnit. Už to nebude můj přítel, už to bude prostě můj muž a manžel. Budeme svázáni i právně...Rozhodně neznamená, že nemanželské vztahy mají nějakou nižší hodnotu, ba naopak se může stát (a podle mě se to stává i dost často), že mezi "nemanželi" je mnohem větší a silnější pouto, než mezi manželi. A navíc to má i praktické výhody - najednou budete mít právo vědět zdravotní stav svého protějška. To znamená, že kdyby se mu naneštěstí něco stalo, vy máte pravomoc vědět podrobnosti o jeho zdravotním stavu. Ale jako přítelkyně takovou pravomoc nemáte. To je podle mě hodně důležité! 

A jak by měla vypadat má svatba? Žádné detaily a zázraky ode mě nečekejte... Rozhodně bych chtěla být jiná nevěsta, než ta klasická. Přece jen se v bílé moc necítím a nemyslím si, že by mě ta barva nějak vystihovala. Obléknu se tak, v čem se budu cítit dobře. Pochopitelně nevím, co to bude, ale nebála bych se něčeho alternativního, třeba kratšího střihu nebo jiné než bílé barvy. Také bych chtěla, aby svatba byla radostí, nikoli strastí. A v neposlední řadě můj velký požadavek - prstýnky nám donese buldoček v tlamičce. Tečka.

Prosím, berte tenhle článek trošku s rezervou, nechala jsem se trošku unést O:) Ale článek určitě vystihuje můj názor a mě teď zajímá ten váš. Co pro vás znamená svatba? Chcete se vdávat/ženit? Myslíte si, že se po svatbě něco mění? Jaká je vaše vysněná svatba? Máte něco k tématu? Napište to! Těším se na vaše reakce,
hezký večer.

4 komentáře:

  1. Zajímavé zamyšlení nad tématem :). Myslím, že tohle bude jinak vnímat člověk co je v dlouhodobém vztahu a někdo kdo partnera/partnerku nemá. Trošku mi je cizí ta mentalita že holčičky by si od mala měli hrát na svatbu a mít do puntíku naplánovaný svůj svatební den a podob, člověk jednoduše nikdy nemůže vědět kam ho život zavede a myslím, že malým dětem tím není úplně potřeba motat hlavu. Tím chci jen poukázat na určité stereotipy ve společenosti a co se od nás žen ve společnosti očekává, ale zpátky k tématu :D. Myslím, že pár který se rozhodne vstoupit do manželství by si to prostě měl zorganizovat podle sebe a nedívat se na to co od nich ostatní očekávají. Konec konců to dělalají v první řadě pro sebe a je to jejich den. Jinak tohle je čistě osobní názor ale příčí se mi představa těch megalomanských svateb jak z amerických filmů. Podle mě by svatba měla být trochu něco víc osobního, moment sdílený s přáteli a rodinou, ale tohle určitě má taky každý jinak :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víceméně s tebou souhlasím :) A tak trošku mimo téma, já jsem si nikdy nehrála na ty nevěsty, co hledají svého prince, já jsem měla auta :D A ano, udělat si to podle sebe... Přeci jen by to měl být první a poslední svatební den zároveň, tak je potřeba si ho řádně užít :) Vzhledem k tomu, že já jsem ve dlouhodobém vztahu, dívám se na to tak nějak...Zamilovaně? O:)
      Děkuji moc za názor, měj se krásně.
      Baauu

      Vymazat
  2. Já se na svojí svatbu vždycky hrozně těšila, kolik tam bude lidí a tak.. Teď když vím, kolik taková svatba stojí, tak ty peníze raděi dám za pořádnou dovolenou. A už se ani tolik netěším, od té doby, co nejsme moc za dobře s přítelovými rodiči, tak si ani nedovedu představit, jak by ta naše svatba jednou vypadala :D
    http://hollychicc.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to obrovský výdaj :/ Já jsem teda ráda, že s jeho rodiči vycházím moc dobře, a on s mými taky :) To považuji za velkou výhodu, nedovedu si moc představit, že by to tak nebylo O.o

      Vymazat

Děkuji za každý komentář! Pamatuj, že názor je snad ta největší svoboda, co člověk má :)