neděle 6. prosince 2015

3 důvody, proč nevěřím charitě!

Moji milí, zdravím vás.
V tomto ponurém odpoledni nezbývá nic jiného, než se zachumlat do peřin s šálkem čaje a přemýšlet. Taky přemýšlím. Minulý týden jsem (jak někteří víte) dělala hostesku na charitativním koncertě pro chlapečka, který potřebuje operaci, aby mohl chodit. Pro něj nutná operace není hrazena pojišťovnou a stojí 70.000 Kč. Není to malý peníz, a tak se rozhodlo a uskutečnil se charitativní koncert přímo pro něj. Sešli se zde dobří lidé, známí i neznámí, každý přihodil částku, kterou uznal za vhodnou, užili si podvečer s kulturou a dostali pocit, že udělali dobrý skutek. Jenže tento dobrý skutek je mnohem víc, tento dobrý skutek je bránou na cestě, po které se už chlapeček snad postaví na vlastní nohy, protože se vybralo právě přesně 70.000 Kč a k tomu nějaké drobné. Osud. A dobří lidé...

Už teď je to důkaz toho, že i dnes si lidé umí pomáhat, ale držte se, má to i pokračování. O koncertě se dozvěděl Bolek Polívka, který neváhal a rodině poslal 10.000 Kč za sebe i za své divadlo. Zpráva se donesla až za jedním podnikatelem do Prahy, který přispěl další obrovskou částkou na chlapečkovy rehabilitace. A když se dozvídáte takové dobré věci, máte prostě dobrý pocit, že jste se mohli na něčem nápomocném podílet. 

Celý uplynulý týden byl ve znamení pomoci. U nás na škole probíhala dvoudenní sbírka pro holčičku z Afriky, kterou si škola na dálku adoptuje. Ne, nebyla to obyčejná sbírka. Studenti z jedné třídy připravili malé občerstvení, vyrobili ozdoby a různé vánoční dekorace, a ostatní zakoupením přispěli právě na adoptovanou holčičku. Je to hezké, že i naše škola pomáhá, ale má to jeden háček. Vlastně hák. Do takové pomoci je už zamotaná jakási "třetí strana," která i z těchto darovaných peněz má zisk. Což je pro mě dosti znepokojující, protože už to nedělají pro pomoc, ale i (nebo hlavně?) pro to, aby měli oni co do kapsy. Mluvím o agenturách, které takovou pomoc nabízejí. Podle mě to tak trošku ztrácí smysl a podkopává to podnět celého skutku, ale na druhou stranu, buďme rádi, že bude mít alespoň nějaké peníze. 
Čím víc máme, tím víc chceme.

Dnes jsme stáli v koloně na semaforu a přišel za námi muž. Slušně oblečený, bundu se třemi pruhy, čepici taktéž. Neřekl nám ani slovo, jen naznačil, ať otevřeme okýnko. Otevřeli jsme. Do ruky nám vrazil jakýsi kus papíru a odešel zase o auto dál. Na papírku stálo: 
"Vážený pane, vážená paní. Jsem hluchoněmý a potřebuji od vás pomoc, abych mohl existovat. Přispějte 40 Kč a dostanete malý suvenýr. Pokud máte dobré srdce, můžete dát i více. Pomůže mi to."
První, co mě napadlo bylo, že asi není tak chudý, jak se reprezentuje, když má peníze na to tisknout takové papíry. Druhou věcí bylo, že má na sobě poměrně drahé oblečení, už to je důvod, kvůli kterému bych váhala s příspěvkem. Celá ta situace byla podivná a my jsme se rozhodli požadavek ignorovat. A udělali jsme dobře. Na semaforu blikla zelená a my jsme jeli opravovaný úsek. A kolonu aut, která teď měla červenou, obcházel úplně jiný muž se stejným úmyslem. Ne, opravdu nevěřím, že by to, oč žádali, byla pravda... Ale chlapíkům to dost dobře vycházelo a penízky se jim vrhaly do kapes.

Takových případů, kdy ze sebe někdo dělá postiženého a nemocného člověka, je hned několik. Já to vnímám jako nechutné rouhání a znehodnocování zdraví! Když se dějí takové podvody, tak už automaticky nějak nevěřím nikomu, i když je možné, že jsem přehlídla někoho, kdo by ten peníz opravdu potřeboval. Schválně, když nabídnete bezdomovci místo pár korun na rohlík rohlík samotný, kolik z nich bude rádo? Jistě se najdou tací, co budou zklamaní, že nemají na krabicové víno či cigarety...

Proto je třeba si uvědomit, že pomoc není jen o tom - věřit za každou cenu a dát peníze. Pomoc by měla být součástí každodenního života, reakce na to, co se kolem vás děje. Pomoc rozhodně není synonymem peněz, i když bez nich by to také nešlo... Pomoc může být malým činem, ale velkým kouzlem. Ať už pomůžete někomu s nákupem, pustíte někoho si sednout v autobuse či někomu věnujete své staré oblečení, které by vám jinak leželo ve skříni. Každá pomoc se počítá. Nebuďte lhostejní ke svému okolí, ale pamatuj - jednou důvěřuj, dvakrát prověřuj.
A co si o tom myslíte vy? Pomáháte lidem? Byli jste někdy svědky toho, že někdo simuloval proto, aby dostal peníze? Preferujete finanční pomoc, nebo věcnou? Máte něco k tématu? Napište to!

15 komentářů:

  1. Ja taktiež neverím charite, je to obyčajný humus a ojeb. Keď niekomu chcem pomôcť, tak iba človeku ktorý to skutočne potrebuje a tak, že mu to dám priamo do rúk a nie cez unicef, a podobné bludy. Super článok! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se mnou souhlasíš :) Pomoci se nebráním, ba naopak, ale jen když opravdu vím, kam bude má pomoc směřovat...

      Vymazat
  2. No jak čemu. Kdybych na akci byla osobně tak přispěji. Když byl vSuperstar charitativní večer tak jsme také posílali SMSky.Ale čemu nevěřím jsou dopisy, které chodí hlavně před Vánoci s milionem pohlednic apod. Ráda bych přispěla alespoň 100Kč, ale kdyby to byl podvod tak mi přijde 100Kč pro někoho jen tak do kapsy dost. Ale kdybych se s tou rodinou osobně setkala tak zase je 100Kč málo. Je to složité :/


    Mrkni na můj blog, komentuj a budu ráda když se staneš pravidelným čtenářem" http://style-et-vie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, když vím, kam peníze jdou a přesvědčím se, že je ten člověk potřebuje, dám! :) Nevím, jaké dopisy myslíš, k nám asi nechodí o.O
      Mrknu :)

      Vymazat
  3. Je to moc pěkně napsané:)) Jinak s tebou 100% souhlasím.. Většinou jsou to podvody.) Nebo mi třeba vadí takové ty sbírky údajně na postižené děti,kde třeba přívěšek stojí 50 korun a otravují s tím uplně všude. Ať už na Hlavním nádraží(tam jich je plno) nebo před supermarketem. Já obvykle odseknu tím že u sebe nemám peníze :D Ať už mě neobtěžuje. Hezký článek:)
    http://essdeesthoughts.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt mi to připadne nechutné, vydělávat na něčem tak hezkém, jako je pomoc.Ale to by nebyl byznys :) Děkuji za pochvalu, cením si toho :)

      Vymazat
  4. Většinou přispívám na velké konané akce jako světluška, pomoc dětem a podobně, ale když vidím jak někdo žebrá to mi vadí.. Když nemají snahu něco dělat. Je mi jasné, že v této době je dost lehké se dostat na ulici, ale kdyz si radši koupí krabicák a opijí se než aby si sehnali pár drobných na to, aby se měli kde umýt a přespat. To mi dost vadí, ale pokud je někdo slušný a snaží se vrátit zpět, prodává třeba ten časopis nový prostor, tak proč ne.
    Jinak ještě když vyřadím oblečení, tak ho házím do toho určeného kontejneru :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, taky přispěji, když můžu. Ale u té Světlušky a tak mám taky takové blbé tušení, že tam taky nějaká třetí strana je. Ale nemám nic osvědčeného, tak nemám právo někoho obviňovat :) Díky za komentář! Hezký den.

      Vymazat
  5. Máš pravdu, ani ja veľakrát neverím charite. Lebo tým mužom so šporkaskami pred lidlom proste neverím!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jim nevěřím... Dívala jsem se na YouTube nějaké dokumenty a sociální experimenty, kde jsem se přesvědčila, že nemám věřit všem :)

      Vymazat
  6. Bohužel spousty lidí vydělává na lidském neštěstí, nebo se nějak přiživuje. Je to obraz dnešní společnosti, kde materialismus vládne pevnou rukou. Je to velmi smutné, ale tvrdě realistické.Nikdo mě to nevymluví, začíná to výchovou v rodině. Pokud rodiče nejsou k téhle problematice lhostejní, děti vidí příklad a většina z nich má trochu sociální cítění. Baru, tohle je doposud tvůj nejlepší článek !!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, rodina na to má určitě rozhodující vliv. Ale myslím, že jsou věci, které ani rodina ovlivnit nemůže. Stejně, jako se může v sociálně slabé a zaostalé rodině narodit umělec nebo prostě dítě s rozumem, může se ve slušné rodině narodit i zvrhlík. Některé věci jsou nevyzpytatelné... Díky za pochvalu a komentář :)

      Vymazat
  7. Umět vyhodnotit situaci tak, aby pomoc padla na úrodnou zem chce i špatnou zkušenost s něčím takovým, co se stalo vám. Jak vás žádal o příspěvek v tom autě a pak zjistíš realitu. Pomáhat se musí, každý nedostal do vínku dar být zdravý, nebo trochu inteligentní.Jen je třeba brát vše s rozvahou a zapijit selský rozum. Ta akce s Nikolasem ukázala, že když se vše sejde a ví se, pro koho ta pomoc bude, dají se dokázat velké věci. Takže za mne charita určitě ne, ale konkrétní pomoc pro jednotlivce je na zvážení a nebráním se jí. M

    OdpovědětVymazat
  8. Hezký článek.

    Úplně jsi mi připoměla chlápka, který po mě chtěl, abych mu přispěl na složenku, aby mohl bydlet v nějakém bytě. Fór byl v tom, že ta složenka byla dva roky stará :-D

    Osobně tyhle lidí úplně ignoruji. Vždy řeknu že nemám, že potřebuji na autobus atd. Protože vím, kde ty peníze nakonec skončí a fakt nechci tahkle přispívat na chlast :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám tolik peněz na to, abych mohla přispívat na lidi, co mé peníze znehodnotí :) Ta příhoda ss tím pánem mě rozesmála :D

      Děkuji za komentář :)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář! Pamatuj, že názor je snad ta největší svoboda, co člověk má :)