Gympl? Aneb jaké je studium na gymnáziu

Zdravím vás moji milí, opět a zas. 

Tak nějak nostalgicky vzpomínám na to, že před rokem jsem prožívala poslední chvíle z posledních na základní škole. Je to zvláštní pocit, že před rokem jsem byla jinou žákyní, na jiném místě, s jinými lidmi, ale je to hezký pocit. Po základní škole jsem se rozhodla podat přihlášku na dvě gymnázia a měla jsem to štěstí, že jsem si mohla vybrat. Můj zápisový lístek putoval do budovy boskovického gymnázia. Za ten rok už jsem stihla posbírat několik zkušeností, o které bych se s vámi chtěla podělit. Zejména budoucím prvákům to může pomoci k adaptaci a těm, co třeba gymnázium studují, k porovnání. A těm ostatním jen tak pro zajímavost :) 

Předpokládám, že jste se se školou alespoň trošku seznámili buď na přijmačkách, nebo k podání dalších dokumentů potřebných ke studiu, tudíž na vás škola nějakým způsobem zapůsobila a vytvořili jste si nějaká očekávání. Já jsem je také měla, ale podle mě je lepší si tu laťku nedávat až nereálně vysoko a čekat, že studium bude samá příjemná záležitost a jedna samá radost. Každá škola, každé gymnázium má jiný režim a zvyky, ale globálně na gymnáziu jsou na žáky kladeny vyšší nároky (pokud to je opravdové gymnázium, které toto slovo nemá jen v názvu...). Přesvědčila jsem se o tom, že soukromá gymnázia to mají možná trošku jinak. Před samotným studiem je potřeba si uvědomit, že vám přibude mnohem více starostí, donutí vás to se trošku postavit na vlastní nohy a vystupovat sami za sebe.

Zdroj

Tento bod na sebe začínám pociťovat až nyní. Tak nějak na sobě cítím, že gymnázium mě změnilo a možná, že ze mě udělalo (dělá?) lepšího člověka. Gymnázium mě naučilo vnímat více lidi kolem sebe, vnímat jejich zvyky, emoce, názory a tolerovat je. Pohybuji se ve společnosti, kde je každý úplně odlišný, každý má jiný vkus, a to se mi líbí! Líbí se mi ta různorodost. Až na nějaké výjimky na našem gymnáziu nejsou takové ty "mainstreamové" typy lidí, kteří jdou jenom za tím, co je in. Strašně se mi líbí, že si nosí co chtějí a ještě více se mi líbí, že to většina lidí prostě neřeší.  Ale ano, jako v každém kolektivu, jsou tam lidé, kteří vás a vaše já prostě pořád budou hodnotit skrze prsty. No a co! Změnila jsem se i já. Cítím, že k lepšímu. Gymnázium mi dává mnohem více, než pár známek do předmětů. Dává mi poznání (nebo alespoň cestu k němu) a možnost rozšíření objektivu, kterým se dívám na svět.

Mýtus, že s gymnáziem definitivně ztrácíte svůj volný čas, úspěšně bourám! Denně 2 hodiny trávím dojížděním, učím se dle školního období (před čtvrtletími je toho vždycky mnohem více), ale pokud si čas umíte rozvrhnout a neučíte se na testy den předem, volného času budete mít jen o něco méně, než dříve. Já jsem zastánce toho, že "jaký si to uděláš, takový to máš," a můžu potvrdit, že vy jste pánem svého času a záleží jen na vás, jak si to zařídíte. 

Zdroj

Ne s každým si sednete. To platí i pro jiné školy, než pro gymnázia... Ne každý profesor vám bude vyhovovat, ne každý spolužák vám bude sympatický. Klidně se můžete stát (jak se stalo i mně), že v předmětu, který patřil mezi vaše profilové, jste se stali žákem bojující o dobré (když dobré, tak za 3) výsledky. Ale také se může stát, že předmět, který vás neoslovoval, vás nyní chytne za vlásek a začne vás bavit, to je můj případ s geografií. Známka, to je jen číslo, nesubjektivní ohodnocení vašich vědomostí... Známka je bezvýznamné číslo, je důležité, co si ze školy odnesete do života, ne to, co napíšete do kontrolních prací. Takže si vůbec nelámejte hlavu z toho, že jste se třeba trošku zhoršili, že vám vycházejí horší známky nebo že vás předmět, který vás bavil, bavit přestal. A jediná rada, co vám můžu dát ohledně lidí, kolektivu, je nehasit to, co vás nepálí. Pokud se setkáte s konfliktním člověkem, s člověkem, co vám je třeba nesympatický nebo nepříjemný, prostě to neřešte. Zaprvé hlavně na začátku školního roku nevíte, co od člověka očekávat a zadruhé, nic byste tím nevyřešili. Největší obrana je smích, nenechte se lehce rozhodit a buďte svoji, nikdo nemá právo vás nějakým způsobem měnit proti vaší vůli. Je přirozené, že si všichni prostě nepadají do náručí...

Ano, možná se vám to zdá postavené na hlavu, ale je to opravdu tak. Naše gymnázium na mě dennodenně dýchá starými prostorami, ukrývající v sobě nerozuzlená tajemství. Prostředí ze starších období na mě dělá nepopsatelný dojem a při každém vstupu do historické budovy si vážím toho, že mám tu čest patřit mezi její studenty. Jsem na to opravdu pyšná. Myslím, že je strašně důležité, abyste se ve škole cítili příjemně, a to moje gymnázium splňuje. Našla jsem si tam nové přátelé, seznámila jsem se se zajímavými lidmi a poprvé jsem zažila pocit mít školu ráda...

A co vy? Také studujete na gymnáziu? Jaké je to vaše? Máte rádi svou školu? Změnila vás nějak? Máte něco k tématu? Napište to!