"Každý má jinou hodnotu" - říká budoucí právník

Zdravím vás moji milí, opět a zas. Dnešní odpoledne se netěším na nic jiného, než na napsání tohoto "článku," tedy vylití všech slov a myšlenek, které se ve mně skrývají. Musím vám říci, že jsem po dnešku opravdu zmatená. A hned vám vysvětlím proč.

 

Zdroj

Určitě již všichni za sebou máte nějaké ty hodiny občanské nauky, ZSV a podobných předmětů. Když pomineme školu, tak si jistě všímáte kolem sebe, že společnost a právní úkony mají fungovat na tom, že si máme být všichni rovni. Ano, nikdy tomu tak nebude doslova, vždycky budou lidé, kteří se budou povyšovat nad ostatní, považovat se za někoho jiného, lepšího. Jedním z nich (dle nejen mého dojmu) je mladý muž studující na právníka, který nám dnes v hodinách ZSV měl přednášet na téma "exekuce." 

¨

Nenapadlo mě, že po tom, co nám budoucí právník ukáže tento↑ obrázek symbolizující Justicii, která znázorňuje rovnost před soudem, objektivní pravdu, si bude jistý mladík tak trošku protiřečit. Víte, dostali jsme se k tématu, jak se řeší případy, kde se jedná o nezletilé děti anebo o domácí násilí. Mladík nám položil otázku: "Může exekutor odebrat dítě?" Po chvilce ticha jsem se přihlásila a odvětila jsem, že to není možné, protože exekucí se má nahradit jakýsi dluh a dítě (celkově člověk, život) nemá vyčíslitelnou cenu. Po odpovědi budoucího právníka mi klesl brada a tak nějak jsem si začala v duchu říkat, že jestli takovcí budou právníci, tak se těšme. Mladík si prosazoval názor, že každý máme jinou hodnotu, někdo je víc, někdo je míň. ???

Zdroj

Také nám dával přiblblé příklady situací, jak bychom se zachovali, když bychom stáli mezi vlaky jedoucími proti sobě a mohli bychom lidi ve vlaku zachránit tak, že bychom mezi koleje přidali spojku kolejí, takže by jeden z vlaků mohl odbočit. Na té spojce by stál člověk, a když bychom tu spojku ke kolejím připojili, člověk na nich by zemřel. Chtěl po nás vysvětlit nevysvětlitelné, tedy to, jak bychom se zachovali. Já jsem se stále snažila myslet reálně a na rovinu jsem odpověděla, že než bych se stačila rozhodnout, vlaky by byly v sobě a já mezi nimi napadrť. 

Snažil se nám vysvětlit, že jednotlivec ve světě nemá své místo, že když bude jeden Žid a bude jej mučit 1000 hovad  nacistů, tak pro toho Žida by to mělo být dobrovolné mučení, protože to tomu tisíci hovad  udělá radost. Ano, pane, už vás vidím, jak na sebe necháte dobrovolně házet kameny, jak jste ochotný trpět vším, co by hovadům udělalo radost. Když by se to někde odehrávalo, dejte mi prosím, budoucí právníku, vědět, ráda se podívám, jak se s chutí podvolujete tisíci hovad. 

Z přednášky jsem si neodnesla vůbec nic, maximálně nervy na drátku a chuť dotyčnému zkřivit úsměv. Myslím, že tento článek pochopí spíše ti, co dnešní extempore viděli na vlastní oči. A co z toho plyne? Chci říct, že jsem ráda, že jsem vychovaná v tom, že se lidem neubližuje. Jsem ráda za to, že mám takové morální hodnoty, jaké mám. A je mi zle z toho, že někdo jako budoucí právník si dovoluje tvrdit opak jedné základní zásady toho, jak funguje (tedy jak by mělo fungovat) české právo - princip rovnosti. Ovšem, můžeme to brát i jako jeden z možných důkazů, proč se setkáváme s nespravedlivými rozsudky, když zločince obhajují právníci oponující správným zásadám. Neděkuji vám, mladíku.

A co si o tom myslíte vy? Myslíte si, že si jsou všichni rovni? Má podle vás život vyčíslitelnou cenu? Setkali jste se někdy s nespravedlivým rozsudkem? Chcete být právníkem? Máte cokoliv k tématu? Napište to do komentářů!