Nebojte se módní policie, zatykač vám dát nemohou

Zdravím vás, moji milí, opět a zas. 

Dlouho jsem váhala, jestli tento článek napsat a došla jsem k takovému rozhodnutí... No, vždyť to vidíte sami. Tentokrát zabloudíme do "fešn" tématu, které ale vůbec není "fešn." Podělím se s vámi o můj zážitek a názor, o věc, nad kterou jsem se nesmírně rozčílila a za kterou si budu vždycky stát. Můj vkus. Ano. Držte si klobouky (nebo jakýkoliv jiný módní doplněk) a pojďme k věci...

Byl prázdninový den, kdy jsme si zajeli do nedalekého města společně s mamkou a bráchem. Měli jsme nějaké vyřizovaní a později volný čas, tak jsme prošli pár obchodů. To víte, že když máte peníze z brigády, hned se vám do těch obchodů chodí s lepším pocitem, s pocitem "plné kapsy," a tak jsem měla v úmyslu si koupit nějaký nový kousek do mého šatníku. Často chodím do sekáčů (chcete-li, second hand), sem tam tam najdu nějaký pěkný kousek a za hodně přijatelnou cenu, tak si udělám radost. Dříve jsem nesnášela hledání něčeho, co se vám bude líbit, v hromadách podivných kusů oblečení, ale v poslední době jsem si to nějak oblíbila a přišla jsem na to, že do sekáče vstupovat pouze s kupou volného času.

Miluji černé silonky, zejména na jaře a na podzim ♥

A tak jsem společně s mamkou a bráchou navštívila několik místních sekáčů. S mamkou máme asi ten problém, že každá máme úplně odlišný vkus. Tak si zkuste představit, jak to muselo vypadat, když se dva protipóly setkaly uprostřed obchodu. V ten den jsem měla asi štěstí na kousky, vážně moc věcí se mi zalíbilo, dokonce jsem si jich i několik zkoušela. Ale připomínky mamky, že mám "babičkovský" vkus, neustálé dotazy mého bratra, zda se mi líbí tento ohavný flitrovaný top a další mně nelíbivé věci, mě donutily k tomu, že z obchodů jsem odešla s prázdnou...

Ty šaty, které na mě volaly, ať si je koupím, byly takové světle hnědé barvy, na nich byly černě vyšité vlaštovky, měly krásný límeček, délkou mi byly nad kolena... Ano, nosilo se to dřív, ale mně se to prostě líbí, a s kombinací dalších doplňků si myslím, že by mi to i slušelo... Ale ponechala jsem je tam, na ramínku, pro někoho, třeba pro nějakou babičku... 

Taky mám moc ráda košile, hlavně ty límečky ♥

Tímto se dostáváme k podstatě článku a vlastně vyjádření mého (ne)vkusu. Na základní škole pro mě oblékání bylo věcí, kterou jsem podstatě neřešila, tenisky, legíny, triko a šlo se (tak mě taky poznal i můj přítel♥). Ale na gymnáziu se ve mně probudila určitá kreativita osobnosti a začala jsem se zajímat o to, co mám na sobě. A došlo to k tomu, že se oblíkám podle nálady, podle toho, jak a na co se cítím. Někdy to je pohlazení elegance, někdy sportovní oblečení pro absolutně nesportovního člověka. A co se teď nosí, co je trend, co je IN? To je mi úplně u prdele. I don't care. 

Taky mi nevadí si vyjít jen tak, v pohodě, ani makeup neřešit...

Tímto bych vám, moji milí, chtěla dát najevo, že oblíkání není záležitostí okolí a jeho tlaku, je to vaše záležitost. A co že v časopisech nosí trička s jedním rukávem dole? A co že se zase vrací do módy zvony? Vaše oblečení je součástí vaší osoby, chcete tím něco vyjádřit, tak si noste, co chcete, ne, co chce vidět "módní policie." Nebo si snad myslíte, že by vám vystavili zatykač? :) 

A co vy? Také je pro vás oblečení něco víc, než kusy látky? Co nákupy v sekáčích, jste zastánci nebo odpůrci? Potrpíte si na značkách? Co máte dnes na sobě? Podělte se o to v komentářích, které mi mimochodem dělají obrovskou radost O:)