Mám strašnou chuť psát a právě proto si teď čtete tyto řádky. Mám takový zvláštní pocit, kterému potřebuji dát podobu písmen a podělit se o to s vámi. Opět a zas je to jedno z kontroverzních témat, na které možná budeme mít dost odlišný názor. Včera jsem navštívila babičku v rodné vsi, dlouho jsme se neviděly. Vše bylo takové... Ne obyčejné, ale vše probíhalo jako vždy. Jako vždy to mělo své kouzlo... Ale přece jen se našlo něco, co bylo naprosto odlišné od těch předešlých návštěv. Blíží se Památka zesnulých, a proto jsme se vydaly na hřbitov zapálit svíčky a pozdravit ty, co tu s námi již nejsou. Poté jsme šli na mši do místní kapličky. A to je právě to, co mě navedlo na dnešní článek. Náboženství.
Jako malá jsem vyrůstala v uvedené vesnici, kde jsem později, až když jsme tam nebydleli, trávila často víkendy včetně nedělních rán. Ta patřila mším. Chodila jsem do kostela vždy ráda, ale to asi z toho důvodu, že jsem ještě moc nechápala podstatu náboženství jako takového. Babička se taky stará o kapli, vždy do ní chodí dříve nachystat vše potřebné a potom tam zase zůstává déle, aby vrátila vše do pořádku. Krom toho ji taky chodí pravidelně uklízet, a tak jsem několikrát měla tu možnost být u toho s ní. Brala jsem to tak, že tam půjdu, poslechnu si nějaké hezké povídání pana faráře, sem tam si zazpívám nějakou "písničku" a podívám se na svaté obrázky v kancionály.
Jak letěl čas a já jsem postupně začala chápat a rozumět tomu, co to náboženství je, začala jsem strašně pochybovat. Víra jako taková je výborná možnost, jak upevnit své místo na světě a jednodušeji tak dosáhnout toho, co chceme. Také je to jasné světlo uprostřed tunelu. Je tu jedno velké ALE. Nesnáším, doslova mi to trhá žíly, když se z náboženství stane zbraň, kterou lidé používají proti sobě. Když se nad tím zamyslíte, tak vlastně ta nejhlubší podstata všech náboženství je stejná, jen je jiná jejich prezentace, myšlení a vše kolem. Jinak jde vlastně o to, aby lidé měli určitý řád. A je mi strašně líto, že se něčeho tak přínosného pro člověka, jako je víra, zneužívá.
Podívejme se trošku do historie. Velké množstvích konfliktů bylo způsobeno právě kvůli náboženství. Vyhlašovaly se války ve jménu Boha, pálily se knihy, lidé, spravedlnost? Lidé byli nuceni k víře, cesta hledání svého nitra byla zatarasená. A na tohle mám zapomenout a vyznávat určité náboženství? Když nemluvíme o Křesťanství, podívejme se na dnešní Islám. Upřímně, mám strach toto téma rozebírat, nikdy nevím, kdo si to čte...
Víte, proč mají ministranti tak uhlazené vlasy za uši? To je od toho, jak je farář hladí a říká: "Ale nikomu to neříkej!" - Zdeněk Izer
Křižácké výpravy
A právě kvůli uvedeným a mnoha dalším důvodům se nehlásím k žádnému náboženství a tak nějak věřím v něco, možná v život jako takový, osud a něčemu "mezi nebem a zemí." Mrzí mě, že víru mnoho lidí vidí jako povinnost a plynutí s davem, a nevidí ten smysl, který v ní doopravdy je. Rozebrání pojmů jako je fanatismus, korupce, peníze a majetek by bylo na samostatné články, proto se jim raději vyhnu. Ale všichni víme, že církev není tak čistá a nedotčená, jak by měla být. Uvažujme teď církev jako instituci, nikoliv jako skupinu lidí. Otázkou je, kdo je ochoten tento fakt přijmout a uznat za pravdivý, nebo kdo bude raději lhát především sám sobě a okolí.Mimochodem, i když jsem v kostele nebyla už pěknou řádku let, včera jako by se vzpomínkami oživlo to vědomí o tom, co se bude dít, jaké slovo bude následovat v dané modlitbě a co za pohyb právě farář udělá. Je sice hezké, že se ve mně probudilo jaké si vědění, ale tím to končí dříve, než to začalo...
Moc mě zajímá váš názor... Čemu nebo komu věříte? Co za víru vás posunuje v životě dál? Co si myslíte o náboženství jako takovém? Máte cokoliv k tématu? Napište to! Těším se na vaše reakce...
